Mgr. Jan Švrček:

Kletba Měsíčního údolí
Motivace první hry vychází z knihy Malý bílý koníček, ze které vychází film. Družinám jsme nejprve promítli film Kletba Měsíčního údolí. Po filmu jsme všem táborníkům ukázali knihu. Před jednotlivými etapami jsme pak jen četli krátké úryvky, některé pasáže dříve napsané knihy jsou totiž archaické a táborníky by možná tolik nezaujaly.
„Maruška Merryweatherová osiřela a po otci jí zůstaly jen velké dluhy. Proto opustila rodný dům v Londýně a vydala se s guvernantkou Karneolovou do vesnice zvané Stříbrná Rosa, kde na Měsíčním zámku pobýval Maruščin strýc, sir Benjamin Merryweather.
V kostele ve Stříbrné Rose se seznámila s místními dětmi a s klukem Robinem. Na faře si půjčovala knihy a společně s dětmi poslouchala pastora, který jim vyprávěl dávný a skutečný příběh z Měsíčního údolí. Byl to příběh o dvou rodech z Měsíčního údolí, o slunečním rodu Merryweatherů a o měsíčním rodu Merryweatherů. Byl to příběh o dvou mužích, o siru Wrolfovi a siru Vilému…“

Hvězdný prach
Druhá etapová hra je určena především hráčům od 13 do 17 let (a starším). Mohou ji hrát dvě a více družin. Soutěže a úkoly plní buď celá družina najednou, nebo jednotliví členové družin zvlášť, body se v tom případě přičítají družině, za kterou jednotlivec soutěží (po úpravě je možné hrát hru i s mladšími.).
Jeden filozof se kdysi ptal: „Jsme lidé, protože pozorujeme hvězdy, nebo pozorujeme hvězdy, protože jsme lidé?“ Nesmysl. Ale dívají se hvězdy na nás? To je otázka!
Náš příběh ve skutečnosti začíná před sto padesáti lety v královské akademii věd v Londýně, kam přišel dopis s velice zvláštním dotazem. Psal ho jeden venkovský chlapec a vědec, který ho četl, měl dojem, že by mohlo jít o nějaký kanadský žertík. Přesto chlapci řádně odpověděl. Zdvořile mu vysvětlil, že jeho otázka je nesmyslná a poslal dopis do vesnice zvané Zeď, pojmenované podle zdi, která se táhla podél Zdi, a která podle místní pověsti ukrývala mimořádné tajemství.